Brambořík (Cyclamen sp.)

Bramboříky patří mezi nejoblíbenější zimní květiny. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z listové růžice a bývají obráceny směrem k zemi. Květ má pět korunních lístků, jejichž cípy se ohýbají nazpět a míří vzhůru. Nejčastěji mají růžovou nebo bílou barvu, ale setkáme se i s vyšlechtěnými červenými, tmavofialovými a světle žlutými kultivary. Po odkvětu bramboříky zaujmou svými listy, které jsou na rubu nachové a na líci tmavozelené se stříbrnou kresbou.

Bramboříky patří do čeledi prvosenkovitých (Primulaceae) a rozšířené jsou především v oblastech kolem Středozemního moře, kde často obývají podrost listnatých lesů. Některé druhy dobře snáší mrazy a vykvétají na podzim a dokonce i v zimě. Opylování zajišťují včely a čmeláci. Květní stopky se po odkvětu stáčí pod zem a stahují s sebou tobolky s dozrávajícími semeny. Na jaře dalšího roku se tobolky opět vynoří a spolu se zaschlými zbytky květních stopek se přichytávají na srst zvířat, která takto šíří semena do okolí.

Bram. nachový

Bram. nachový

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Mni%C5%A1%C3%AD_hora%2C_Cyclamen_purpurascens.jpg
Bramboříky byly v Evropě pěstovány po celá staletí, ale pouze v zahradách. U nás se jednalo především o brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), který vykvétá na podzim drobnými růžovými a vonnými květy. V ČR se jedná o původní druh, který se vzácně vykytuje na Jižní Moravě. Jako hrnkové rostliny se prodávají kříženci bramboříku perského (C. persicum), který je celkově mohutnější, má větší květy a původně rostl ve východním Středomoří. Do Evropy byl dovezen v 18. století a perský se jmenuje proto, že barva jeho květů připomíná květy broskví (latinsky Prunus persica).
Br. nach. hlíza

Br. nach. hlíza

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/01/Cyclamen_purpurascens_tuber.JPG/1024px-Cyclamen_purpurascens_tuber.JPG
Své jméno získal brambořík díky kulovitým podzemním hlízám, ze kterých vyrůstají listy i kořeny. Tvaru hlíz vděčí brambořík i za své vědecké jméno. Pochází z řeckého kyklós – kruh. Německy se brambořík lidově nazývá Saubrot a v angličtině Swine-bread, čili sviňský chléb, protože hlízy s oblibou vyhrabávají a požírají prasata. Hlízy však obsahují látku cyklamin, která je pro člověka a pro některá zvířata jedovatá. Požití hlíz vyvolává zvracení a křeče. Pokud se cyklamin dostane do krve, může způsobit smrt.

V Kalábrii se jedovatosti hlíz využívalo při lovu ryb. Vařením nebo sušením se toxicita rostliny ztrácí. V Rusku se dokonce v popelu pečené hlízy pojídaly. Jejich chuť prý připomíná jedlé kaštany.

Podle lidových pověr dokázal brambořík v lidech probouzet lásku, proto se přidával do nejrůznějších lektvarů a amuletů. Používal se také pro brzké zotavení matek po porodu. Těhotné ženy se ale od bramboříku měly držet co nejdál, protože prý stačilo rostlinu jenom překročit a její mocná síla mohla vyvolat potrat.

Chcete-li, aby vám brambořík vydržel kvést po mnoho týdnů, umístěte jej do chladnější místnosti (11-17°C), kde bude mít dostatek rozptýleného světla, a přiměřeně jej zalévejte. Vyšší teploty vedou ke žloutnutí listů a vadnutí květů. Příliš vysoká vlhkost vzduchu zase láká houbové parazity. Z toho důvodu se nedoporučuje bramboříky rosit. Když splníte výše uvedené podmínky, budou vás bramboříky těšit celou zimu.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Field-spring-cyclamen-flowers_-_West_Virginia_-_ForestWander.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Field-spring-cyclamen-flowers_-_West_Virginia_-_ForestWander.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one